Aktuality

Včerejším sobotním závodem se seriál Drahanské vrchoviny přesunul do své druhé poloviny.
Z Ostravy se do Březové vydaly dvě skupinky našich kluků. Dva z nich, Roman Kubica a Jirka Keisler, se potýkali s technickými problémy už od rána. Nejdříve se jim ještě v Ostravě nedařilo nastartovat auto, ale naštěstí Romanovi rodiče měli namířeno do Olomouce, takže kluky nakonec na závod odvezli.
Dva mladší kluci, Vláďa Mikšaník a Vojta Voznička, dojeli na místo závodu bez podobných zážitků.

Závod byl situován do motokrosového areálu a byl označen jako cross country. A trať taková skutečně byla. Lesní část tratě byla hodně technická, jelo se v úzkém pásu mezi stromy, s ostrými zatáčkami. Celý lesní úsek se projížděl po členitých, někdy kluzkých kořenech. Bylo vidět, že v předchozích dnech pršelo. Trať měla dvě pozvolná delší stoupání. Na konci okruhu se sjíždělo z lesa na travnatou stráň, která se zešikma sjížděla. Mladým dravcům se trať moc líbila. Chválil si ji i Roman Kubica. Závodníci a závodnice starších kategorií už tolik nevýskali.

A jak si počínali naši kluci? Už na začátku jsem se zmiňovala o technických peripetiích Romana a Jirky. Ty je provázely bohužel i na trati.
Romana zradil v závodě opět spadlý řetěz, možná i dvakrát. I tak si dojel pro brikety za 4. místo. Na třetího Kozla Michala z EP Energy Merida ztratil jednu minutu. Roman jel šest okruhů o délce 2 500m. v kategorii muži elite.
Jirku zradilo kolo také. Nedostal se ani do prvního stoupání, protože měl defekt a musel skončit. Oblékl si tedy černé triko a držel smutek.

Mladší kluci už naštěstí žádné trable s koly neměli. Vojta si dojel mezi kadety pro tři kilogramy polohrubé mouky za pěkné 4. místo. Udělal tím mamce určitě radost. Vojta jel tři stejné okruhy jako Roman. Na třetího Formánka Adama mu chybělo 31 s.

Na Vláďu čekalo na startu dalších 10 soupeřů. Někteří už s ním jeli v minulém díle. Vláďa jel jako starší žák čtyři kola, jedno o délce 1 800 m. Urputný boj svedl o druhé místo s Mazánkem Matějem z Bike Servis Páral. V posledním kole ho Vláďa dal a dojel si tak za krásné 2. místo pro stříbrnou medaili a diplom s fotkou soupeře. Na prvního Stloukala Štěpána z ACT lerak ztratil jednu minutu a 55 s. Svým velkým náskokem hned z prvního kola vypálil Stloukal všem rybník.

Všichni tři naši kluci, kteří dojeli, byli na trati aktivní a moderátor všech dílů Drahanské vrchoviny si pomalu začíná kluky z SK Jiří Team pamatovat.

Já jen dodám pěkně, pěkně, pěkně !!

V sobotu 5.7. se sešli nadšení maratonci v Holešově, okres Kroměříž, kde se konal výše zmíněný maraton jako 8. v pořadí celorepublikového seriálu Kolo pro život.
Byli tu zástupci ze všech koutů republiky, kteří si mohli vybrat různě dlouhé tratě, od nejkratší 37 km dlouhé trati přes 53, 115 až po tu ukrutně dlouhou trať o délce 175 km.
Opravdu, také jsem koukala. Nadšenci té nejdelší tratě už vyjížděli o půl šesté ráno. Tomu nejrychlejšímu na trati 175 km to trvalo necelých 8 hodin.

Ten, kdo se účastní Kola pro život, ví, že bývá na těchto závodech velká spousta lidí, jak zúčastněných, tak i spousta lidí kolem. Závodníci přijíždějí i když startovné není zrovna zanedbatelné. Někteří doma rozbíjeli i prasátka.

Modrou a žlutou barvu našeho týmu dával ve známost Vláďa Mikšaník. Na rozjezd jel ráno dětskou část Junior Trophy, která se jela v zámeckém parku, kde bylo celé zázemí akce a cíl pro všechny kategorie a tratě.
Jeho kategorie starších žáků se jela na pět kratších, velmi klikatých kol. Děcka kroužily neustále kolem stromů v docela úzkém vymezeném pásu. Ti lepší skákali i překážky.
Vláďa bez bodového bonitu startoval z poslední lajny a podařilo se mu z 20 členného shluku kluků propracovat v průběhu závodu na celkově 2. místo.

Vláďa se těšil hlavně na dlouhý maraton, na ten 37 km dlouhý. Na trať vyrazil v pravé poledne z Holešovského náměstí, naštěstí přestalo pršet a začalo být spíše teplo a slunečno. Soupeřil s kadety, 14 -16 let, dojelo jich po těžké a kopcovité trati s převýšením 1600 m do cíle 20. Vláďa dojel na 2. místě ve stejném čase s Kučerou Lukášem z Cyklosportu Chropyně.
Co rozhodovalo o medailích nevím, ale Vláďa dostal krásnou bronzovou. Na prvního Karla Sýkoru měli ztrátu přesně 3 minuty.
V celkovém pořadí bez rozdílu kategorie dojel Vláďa do cíle jako dvanáctý ze 145 účastníků této tratě.

Obdivovali jsme pak dojíždějící jezdce z dlouhých tratí, kteří byli na trati i více než 10 hodin.

Super výsledek GRATULACE !!

Trať Českého poháru v Peci pod Sněžkou patří tradičně k nejnáročnějším v celém seriálu. Rozhodně se zatím jednalo o nejnáročnější trať, kterou kdy Barča jela, proto jsem obdivoval, jak se s ní rychle sžila. Hold, mladým jde ve zlatém věku motoriky všechno mnohem snadněji, a proto by měli právě takové tratě vyhledávat i k tréninku.
Barča měla však v závodě tentokrát jiný, dosud nepoznaný problém. Tím byla silná nevolnost, společně s mámou snědly něco špatného k snídani.
Barču jsme od závodění tedy spíše odrazovali, ale Bája se nakonec rozhodla nastoupit, že se alespoň přes svůj handicap může porovnat s aktuální kondicí soupeřek a taky získat další body. Proto její 16té místo považujeme za velký úspěch, neboť od první desítky ji dělilo málo, dojela na konci početné skupinky se soupeřkami před ní.

Mistrovství České republiky 2014 pro Vaška začalo již ve čtvrtek 26. června, na tento den byla vypsána časovka, na kterou Vašek nekladl takový důraz, jako na normální závod. Na vypůjčeném kole si projel trať, a když přijížděl k autu, už jsme věděli, že trať čtvrteční časovky není podle jeho představ. Osobně jsem trať neviděla, ale podle popisu taťky a Vaška, trať měřila něco málo přes 20 kilometrů, byla převážně kopcovitá, což se potvrdilo i 12% kopcem k obrátce, který měl asi 1 kilometr.
Startovalo celkem 70 juniorů, Vaškův startovní čas byl 11:06, takže od rána směřoval vše k tomuto času, pečlivá příprava na závod, rozjetí, vhodné jídlo a dodržování pitného režimu.
Patnáct minut před startem už by měl být závodník jako na téměř všech závodech u rozhodčích, měření převodů a délka kola proběhlo bez problému a Vašek už nervozně přešlapoval u startovního stanu. Když bliklo na stopkách hlavního rozhodčího 11:06, Vašek vyrážel na trať. Taťka jel za Vaškem v autě jako mechanický vůz, kdyby se na trati něco nečekaného přihodilo. Já jsem mezi tím čekala v cíli na Vaškův dojezd. Po 32 minutách se Vašek objevil na konci cesty vedoucí k cíli. Jako na mnoha závodnících před ním bylo poznat, že toho má dost. Když jsem se dostala k autu, Vašek u něj s úsměvem konstatoval, že se svým časem a výkonem je spokojen. Horší to bylo, když se nám do ruky dostaly výsledky. Byl spokojen i s časem a výkonem, ale s výsledkem nikoli. Vašek se umístil na 28.místě mezi Čechy a na 31.místě v celkovém pořadí i se Slováky.
Po řádném vyjetí jsme jeli domů, následoval den odpočinku a v sobotu na Vaška čekal start hromadného závodu na 130 kilometrů.
V juniorech zvítězil Adam Ťoupalík (ČEZ Cyklo team Tábor), druhý skončil Roman Lehký (KC Kooperativa) a třetí Vojtěch Pezlar (TJ Kovo Praha). Slovenský titul získal David Zverko (MŠK Žiar nad Hronom).
Hned po juniorech startovaly ženy a juniorky. V juniorkách získala mistrovský titul favorizovaná Nikola Noskova (Kc kooperiativa), druhá skončila týmová kolegyně Nikola Bajgerová a na třetím místě se umístila Eva Pláničková (SK Tufo Prostějov).
Mistrovský titul pro Slovenskou republiku získala Tereza Medveďová (Železárne Podbrezova).
V kategorii žen na 1.místě olympijská vítězka v rychlobruslení Martina Sáblíková (Nowis team), na 2.místě Pavlína Šulcová (Ghost rubena racing) a na 3.místě Anežka Drahotová (CTP Šimůnek).

Sobotní slunečný mistrovský den začínal závodem žen a juniorek. Závod měli vypsaný na 6 okruhů, což znamenalo 96 kilometrů. Už po prvním kole se balík hodně roztrhal a cílem projížděli menší skupinky. Ve třetím kole se rozhodlo o vítězce, když se Martina Sáblíková (Nowis team) utrhla do kopce, nenechala se už dojet žádnou ze soupeřek a potvrdila svou formu, když po 6.kole dojela do cíle s více než pěti minutovým náskokem na druhou v pořadí, kterou se stala Anežka Drahotová (CTP Šimůnek). O třetí pozici mezi ženami se bojovalo v první větší skupince, ve které se do cíle blížily i první juniorky. Nakonec si bronzovou medaili odvezla Pavlína Šulcová (Ghost rubena racing), která v posledním špurtu překonala Pavlu Havlíkovou. S těmito ženami dojeli první juniorky, opět vyhrála Nikola Nosková (Kc kooperativa), která také ve špurtu porazila, reprezentantku v horských kolech Barboru Průdkovou (Nutrend specialized racing) a třetí za nimi dojela Nikol Zdráhalová, týmová kolegyně Martiny Sáblíkové.
Slovenský trikot opět získala Tereza Medveďová.

Vašek se chystal na svůj závod, který měl vypsán na 130 kilometrů, což znamenalo 8 kol. Ve slunečném počasí byl pro závodníky opravdu těžký. V takovém horku není lehké závodit, což bylo také poznat na počtu dojetých závodníků. Startovalo téměř 90 závodníků z Česka i Slovenska. Několik kol se v čele držel závodník Matěj Kotouček (Favorit Brno), kterého dojeli a nakonec dojel na 24.místě. Hned po dojetí tohoto závodníka nastoupil na čelo balíku Adam Ťoupalík, vítěz čtvrteční časovky, do kopce se dostal do samostatného úniku a osamocený si dojel pro mistrovský titul. Druhý dojel loňský vítěz Luděk Helis (SKC Tufo Prostějov) a třetí ve špurtu Vojtěch Pezlar (TJ Kovo Praha), který překonal nejlepšího „prvoročáka“ Lukáše Kunta (Remerx-merida team Kolín), který skončil na 4.místě.br Slovenský titul opět získal David Zverko.
Vašek se v balíku udržel do poloviny pátého kola a potom už na tempo balíku nestačil. Další tři kola se ve větru trápil sám, ale do závodu nastupoval s tím, že takový závod se nevzdává. Závod nakonec dokončil na 37.místě a bylo vidět, že závod byl opravdu extra těžký. Tento závod nakonec dokončilo pouhých 47 závodníků z 90 startujících !

Den závodu mistrovství světa byl zamračený, lehký větřík, ale poměrně teplo kolem 17°C.
Dali jsme si do depa, které bylo dvojité z obou stran trati, rezervní kola, nějaké nářadí pro případ defektu a pití. Takový závod jako je MS se nevzdává.

V první vlně startovali naše kategorije. V 8:30 hod. mástři 55-59 let + mástři 60 a více let na tři okruhy a po nás 5.minut startovaly všechny ženy na dva okruhy.
Hned od startu se nasadilo ostré tempo a kdo jej nezachytil neměl již šanci promluvit do pořadí na stupních vítězů. V kat.žen se držela Pavlína celý první okruh ve trojici závodnic, které odjely zbytku pole. Po nájezdu do druhého kola se rozhodovalo v táhlém stoupání, kde se tato trojice roztrhla a každá závodnice již jela samostatně. Vedoucí belgičanka Sabine Bombaert nikoho nenechala na pochybách o své obhajobě titulu a navyšovala náskok až do cíle. Bojovalo se však o druhé a třetí místo. Pavlína svou soupeřku francouzku Déborah Daguin dojela ve sjezdu a statečně se jí držela. V posledním stoupání měla francouzka více sil a Pavlíně znovu odjela. Tak to již zůstalo až do cíle.
Pavlína však 10 dní před MS měla virózu a nebylo vůbec jisté jestli na MS odjede proto si myslím, že její výkon byl skvělý a nebýt toho mohla o to stříbro zabojovat.

V naší kategoriji udávali tempo francouzi a švýcaři, kteří byli na domácí půdě. Já se hned od startu dostal do správného tempa a soupeře si hlídal.
Po prvním kole jsem již věděl kde mají soupeři slabiny a zkusil jsem jim nastoupit těsně před vrcholem stoupání tak, abych byl před sjezdem na špici. Ve sjezdu, který byl hodně technický jsem si vytvořil náskok a pomalu jej navyšoval. Soupeři však spolupracovali a šlapali mi na paty. Jelo se mi dobře a s pocitem blížícího se cíle jsem udržoval tempo a nedělal žádné zbytečné chybičky. Poslední prudké stoupání, sjezd a už jsem se dostal do prostoru před cílem. Po těle mi projel takový ten správný mrazivý pocit, chvíle, kdy si člověk splní některý svůj sen, poslední metry a jsem v cíli.
Na druhého v pořadí nakonec 44 vteřin což bylo víc než jsem si myslel.
Chvíli po mém dojezdu do cíle byla první prudká přeháňka a během dalšího závodění se to opakovalo ještě dvakrát. Sice to bylo jen na 10-15 minut, ale i tak se trať promočila a další kategorije to měli o to těžší.

HZS MSK mělo další zastopení v kategoriji seniors II. kde Martin Krhůt vybojoval 8.místo a Leopold Hejneš 11.místo. V nejprestižnější kat. seniors I. skončil na 7.místě Petr Velička a Adam Kauer vydoloval v této kategoriji stříbrnou medajli čímž doplnil celou sadu medajlí pro ČR.

Závěrečné vyhlašování vítězů, předávání cen a dresů mistrů světa se státními hymnami pro vítěze probíhalo za potlesku početného publika a cvakání spouští fotoaparátů.

Opravdu skvělý zážitek.

Švýcarsko je země zaslíbená nejen pro lyžaře, ale také pro cyklisty.
Letošní mistrovství světa cyklistů bylo rozděleno na dvě místa. Závod horských kol se konal ve švýcarském Sainte Cruix a silniční závody se pojedou v srpnu v Rakousku.

Výprava na MS byla ohrožena hned od začátku, neboť komunikace s HZS MSK vyšla naprázdno a pánové z kraje nás sebou nevzali ač měli místo a peníze na cestu i ubytování a volné místa.
Přesto jsme se nevzdali a obrátili se na starostu SDH pana Josefa Pudicha a s jeho pomocí jsme získali příspěvek na naši cestu a zbytek jsme si doložili a doufali, že se nám to vrátí formou dobrých výsledků.

Vyjížděli jsme v noci ve středu 25.6. v 22hod. z Ostravy za deště. Byl to však dobrý tah, protože provoz na dálnici začínal slábnout a po půlnoci jsme již frčeli bez jakýchkoliv problémů kolem Prahy na Plzeň a dále k hranicím na Rozvadov. Sice stále pršelo a voda ve vyjetých kolejích naši skvělé dálnice nám neumožňila jet rychleji, ale to nám nevadilo, střídali jsme se za volantem a drželi dobrý průměr jak rychlosti tak spotřeby.
Cesta dále vedla přes Německo kolem Norinberku a Manhaimu. Tady už nepršelo a cesta byla o dost lepší. Pokračovali jsme na Štrasburk a Basilej. Tady jsme se rozhodli sjet z dálnice a přes francouzké území si to namířili kolem jezera Lac de Neuchatel do našeho cíle. V závěru cesty jsme trošku bloudili, protože nás mapa směrovala na cestu, která ještě nebyla vybudovaná a tak jsme si popovídali s místními horaly, kteří nás navedli správným směrem a po 16 hodinách a 1380 km jsme dojeli do cíle.

Městečko Sainte-Croix nás přivítalo se sluncem nad hlavou.
Je to lyžařské středisko položené ve výšce 1315m.n.m. Na okraji městečka jsou vybudované sjezdovky a běžecké okruhy.
Zaparkovali jsme u sportovní víceúčelové haly a jeli se na kolech trošku protáhnout a také shánět nějaké ubytování, které jsme neměli předem zajištěné. Dostali jsme se až na druhý konec městečka, kde se vše chystalo pro cyklisty. Organizátoři pilně pracovali v místě startu a cíle a tak jsme se s nimi domluvili na nocleh, který jsme pak měli hned u trati. Ubytovali jsme se v horské lyžařské ubytovně, kde bylo také zázemí pro výdej čísel, kuchyně, úschovna kol a další. To už bylo k večeru a tak jsme povečeřeli a ještě stačili vyzdvednout svá čísla na závod a šupky se pořádně vyspat.

Páteční ráno nás vítalo sluníčkem a někteří jezdci si již projížděli trať. Tak jsme se také přidali a dvakrát si objeli celý okruh, některé pasáže pak víckrát, aby jsme našli tu správnou stopu pro rychlou jízdu. Okruh měřil 8km a převýšení na jeden okruh bylo 250m. Trať byla hezká, ale hodně těžká svými stoupáními a technickými úseky. V lese byly překážky v podobě useknutých břehů se skoky, jízda po velkých kamenech, kořeny a také klopené zatáčky. Stoupání vedla jak po šotolině tak lesními i lučními cestičkami. Po rovině se jelo pouze v prostoru startu a cíle a chvíli při průjezdu přes pastviny, kde se pásly krávy. V polovině trati nás také čekal velký dřevěný most, který vybudovali pořádající hasiči z kulatin. Byl pěkně šikmý a sjezd z něj prudký. Překlenul cestu, která vedla k parkovišti pro závodníky. Tam už stály karavany hlavně francouzů, kteří tam byli již několik dní.
Po projetí okruhu jsme ještě vyjeli do okolí a pak už kontrola kol a příprava na sobotní závod.

Závod v Semetíně 28.6. se konal jako finálový závod prestižního 4-dílného seriálu Valašského poháru.
Jako vždy byla konkurence bohatá. Seriálu se totiž účastní jak řada závodníků bojující o přední místa v Českém poháru, tak i několik známých slovenských týmů.
Závod v Semetíně je opravdu krásným (byť náročným) závodem v mnoha ohledech má parametry závodů Českého poháru a organizátorům patří velké uznání. Všem Valašský pohár doporučujeme.
V kategorii starších žákyň jsme měli jedinou zástupkyni - Báru Seberovou. Ta měla (s ohledem na úraz a několikaměsíční rekonvalescenci) start v tomto seriálu ztížený, protože do poháru naskočila 6.místem v podstatě hned po ukončení rehabilitace bez zvláštního tréninku.
Kategorii st.žákyň opanovala hlavní kandidátka na titul mistryně republiky - zkušená Monika Kučerová. Bára se v seriálu postupně propracovávala následně 3. a pak 2. místem, takže finálový závod zůstával velice otevřený a mohl výrazně zamíchat konečným pořadím. Bára své největší soupeřky, které ji dříve dvakrát porazily, nechala tentokrát výrazně za sebou a dojela si 2.místem v závodě i na konečné 2.místo v celém seriálu.

Výsledky dalších našich závodníků :
Ml.žáci 8.místo Ondra Holuša.
St.žáci 13.místo Marek Holuša.
Junioři 2.místo Honza Kresta.

Celkové umístění ve Valašském poháru :
Přípravka holky 10.místo Adélka Jančíková.
Ml.žáci 20.místo Ondra Holuša, 22.místo Martin Jančík, 27.místo Jirka Bohdalovský.
St.žáci 23.místo Kuba Říman, 26.místo Marek Holuša, 27.místo Vláďa Mikšaník.
St.žačky 2.místo Barča Seberová.
Kadeti 13.místo Vojta Voznička.
Junioři 6.místo Honza Kresta.
Muži II. 20.místo Jiří Sedláček.
Všichni ostatní závodníci kromě Barči odjeli pouze jeden závod tohoto poháru.

Dlouhá trať 54km
Muži 18-29 let 1.místo Roman Kubica.

Krátká trať 27km
Kluci 15-17 let 2.místo Vláďa Mikšaník, 4.místo Vojta Voznička.
Muži 30-39 let 7.místo Radim Bernold.
Muži 50-59 let 2.místo Mirek Rupa.
Muži nad 60 let 2.místo Jiří Keclík.
Holky 15-17 let 2.místo Barča Seberová.
Ženy +40 let 1.místo Zuzana Mikšaníková.

Dětský závod : holky 7let 2.místo Dominika Rupová.
Kluci 10 let 1.místo Ondra Holuša, 3.místo Martin Jančík, 5.místo jiří Bohdalovský.
Kluci 13 let 3.místo Denis Ludvík.

VC Žďárná MTB 28.6.
Dětem začaly prázdniny, ale jsou i tací, kteří nelení a závodí i o prázdninách. Mezi ně patří Vláďa Mikšaník a Vojta Voznička.
Kluci se v pátek domluvili a v sobotu jsme "červeným taxi" vyrazili do 150 km vzdálené obce Žďárná, ve které se konal 4. závod Drahanské vrchoviny. Myslím, že kluci už na jednom závodě v Benešově byli. Oba kluci jeli nejdelší okruh, 3 300 m. Vláďa, jako starší žák, musel odjet 3 okruhy. Vojta, jako kadet, okruhy 4.
Na start se postavilo 10 starších žáků, převážně z okolních týmů a klubů a 7 kadetů. Trať nebyla, podle kluků, tolik technická jako v Benešově, ale nějaká technika tam k okukování byla a to především 4 klády, na kterých byli oba naši kluci nejlepší.
Všichni klády lízali, jen oni je krásně skákali. Trochu nebezpečný byl kratičký úsek tratě se štěrkem a prudkou levotočivou zatáčkou, na kterém si museli dát pozor méně zkušení jezdci. Trať byla hodně silová, kdo si dobře rozložil své aktuální fyzické schopnosti, tak mohl být spokojen.

Vláďa dojel na krásném 2. místě se ztrátou 22 sekund za Štěpánem Stloukalem z ACT Lerak. Vojta dojel také na medailovém umístění, obsadil 3. místo se ztrátou 54 sekund za druhým Kučerou Michalem z MRX Teamu.

Potěšilo nás, když jsme nečekaně potkali před startem další 2 členy našeho týmu a to Romana Kubicu a Jirku Keislera. Tihle 2 eliťáci objeli kol 7. Oba podali dobrý výkon, Roman o něco lepší, je přece starší a zkušenější a i když mu v závodě spadl řetěz, dostal stříbrnou placku. Jiří pak obsadil 9.místo.
S mástry pak nakonec vyrazily na trať i 2 mamky. Takže komu se nelení, tomu se i o prázdninách zelení.
A já dodám že v ženách vybojovala 2.místo autorka článečku. Gratulace !!